neděle 29. prosince 2019

Vysoká škola vs. smysluplně trávený čas


Jsou profese, ve kterých diplom spolu s nabytými vědomostmi z vysoké využijete. Pokud netoužíte zachraňovat lidské životy nebo hájit práva ostatních, vyvstává na mysl otázka ohledně smysluplnosti. Je rozumné trávit čas studiem něčeho, co v budoucnu nevyužijete nebo k čemu titul nepotřebujete?


Proč chodíme na vysokou?
-          Prodloužené mládí
o   Oddalujeme dobu, kdy zajedeme do stereotypů, jehož součástí je odsedět si v práci pětkrát týdně osmičku (o tom, že to jde i jinak jindy)
-          Mzda
o   Titul si spousta z nás spojí s větší mzdou. Jde mzda opravdu ruku v ruce s vysokoškolským vzděláním?
-          Kontakty
o   Tento důvod mám nejraději a považuji ho za nejsmysluplnější.
-          Očekávání (přání) jiných
o   Nechceme zklamat rodinu, „zaostávat“ nad přáteli, rodinou, Maruškou od vedle.
Většina vysokých škol v ČR dnes funguje na principu, kdy vyučující chrlí do studentů kvanta informací, z kterých v budoucnu využijí jen špetku. Tento článek nemá útočit na systém vysokého školství. Je zamyšlením, které vychází z hledání smyslu v učení se informací, které kromě složení zkoušky k ničemu nevyužiji.
Co mi dalo studium na VŠ?

pátek 30. srpna 2019

I anti-sportovci potřebují sport

Byla nebyla jedna holčička, která tuze nerada docházela na tělesnou výchovu. Jmenovala se Janča (Yane) a se sportem se nekamarádila. Hlavním nepřítelem se stal míč. Všichni hráli přehazku, volejbal (doplň si míčovou hru dle libosti) a já hrála vybíjenou. V překladu: snažila jsem se být všude možně, jen ne tam, kde byl míč. Bála jsem se.


pátek 17. března 2017

Pomíjivost snů

Když jsem byla malá a zároveň se cítila býti dospělou (nechala jsem se přesvědčit, že nebudu princeznou, vílou, ani čarodějkou) a přišla zvídavá otázka dospělých (dobře, možná, že se ještě neptali) na volbu povolání, bez většího rozmýšlení jsem nadhodila nějaké to zaměstnání. Nevěděla jsem, co obnáší, ale líbilo se mi, jak bylo samo o sobě prezentováno nebo jak se mi jevily výsledné produkty dané práce (ta nemusela být reálná, klidně i smyšlená autory filmu).

neděle 26. února 2017

Kam se poděla Elizabeth/ ZAMYŠLENÍ vázané na knihu




Kniha „Kam se poděla Elizabeth“ mě přiměla se zamyslet nad mým postojem ke stáří, k zapomínání s ním spjatým, k strašáku jménem Alzheimer a hlavně k mému vztahu s prarodiči, měla jsem možnost se více vcítit do jejich světa, ačkoli nikdo z mých blízkých přímo touto nemocí netrpí (ťuk, ťuk). Téma knihy mě dostalo a zároveň zmátlo natolik, že již po páté mažu úvodní slova a začínám od začátku, snad se konečně vymáčknu.

středa 8. února 2017

Dívka v ledu/ Robert Bryndza/ Knižní recenze


Ačkoli nejsem věrným fanouškem detektivek, sem tam si nějakou s radostí přečtu. Paradoxně jsem zjistila, že jsem na všechny, které jsem za dobu fungování blogu hodnotila, napsala pochvalnou recenzi. Je načase neplánovaně narušit tento zanesený stereotyp a trošku si postěžovat. 


Pod stromečkem jsem kromě jiných, hodnotných, dárků našla i Dívku v ledu. Mám k ní i menší historku z koupě. Mamka pro mě v knihkupectví sháněla knihu a prodavačky jí poradily právě tuto detektivku, vynášely ji do nebe a tvrdily, že něco takhle dobrého dlouho nečetly. No, ráda bych se jich zeptala, co že to v poslední době četly. Ale nebudu dál rýpat a ani přehánět. Propadákem tuhle knihu rozhodně nazvat nemohu.

pátek 27. ledna 2017

Kulturní zážitky/ Rok 2016



Zdravím,

doufám, že se máte všichni skvěle a nejste stále zavalení učením jako já. Stále mám zkouškové v plném proudu, pár nesplněných restů, nervy pracují. 

Dneska jsem měla v plánu počítat a počítat, zatím jsem jen otevřela sešit, vyfotila náhodnou stránku na Instastory, chvíli jsem bezmyšlenkovitě koukala na podivné klikyháky a následně se před mnou neprozkoumanými vědomostmi ukryla do světa virtuální reality. Výsledkem mé prokrastinace jsou následující řádky.

středa 18. ledna 2017

Jak se mi podařilo pozitivně vplout do roku 2017?


Uplynulý rok 2016, byl plný úspěchů i proher (čtěte ponaučení). Začátkem nového roku jsem si sedla a sepsala si, jak vnímám uplynulý rok, jeho zlomové okamžiky. Překvapilo mě, že jsem si během pár minut uvědomila své priority, zvlášť když jsem se zklamáním zjistila, že jsem se skoro nevěnovala, některým, pro mě velice důležitým, životním oblastem. Abych jenom neurčitě nekličkovala, namátkou zmíním koně, vášeň, která se se mnou táhne již od dětství, ale nemohu se jí z časových i finančních důvodů pravidelně věnovat.  Ale protože vím, že když se chce, cesta se vždy najde, budu hledat.